Program

Víkendový program TEC probíhá ve třech dnech, z nichž každý má své jméno - Den umírání, Den vzkříšení a Den rozeslání. Nedrží se však obvyklého schématu křesťanské rekolekce, založeného na vyučování, diskusích a rozjímáních,  ale účinně je nahrazuje dramatickými prvky společné hry a okamžitého prožitku.

Promluvy, třebaže patří k nosným součástem TECu,  zde proto nemají za cíl někoho za každou cenu přesvědčovat nebo mu něco dokazovat - naopak, jsou prostým živým svědectvím laického mluvčího o tom,  jak on či ona skutečně prožívá určitou oblast svého i společného duchovního života.
(Původní latinský název pro víru "krédo" neznamenal totiž názor nebo povinnost,  ale je odvozen od "cor", srdce, a "do", dávám, tedy dávám své srdce, věřím nejen něčemu, ale hlavně někomu.)

Setkávání  se během víkendu postupně vyvíjí  od nezávazného přátelského dialogu přes  živý zájem o názory a prožitky druhého až po skutečné vzájemné odhalení jednoho druhému, a to  při respektování jeho svobody a autonomie. Odhalení sebe, vzájemné otevření se jeden druhému,  to je jediná cesta, jak se navzájem poznat v našem nejhlubším bytí - a je překvapivě snadná a kažému přístupná. U setkání s Kristem, které je cílem víkendu, dostává pak toto odhalení charakter zjevení v jeho původním duchovním smyslu.

Společné obřady v TECu vycházejí z  tradiční katolické spirituality, nechybí zde tedy ani mše s touto krásnou a hlubokou liturgií.  Přesto se program týká společných základů křesťanství, a proto je vhodný i  pro nekatolické účastníky. Rovněž věřící lidé, neorientovaní na žádnou církev,  se mohou víkendu bez potíží zúčastnit, a cítí se pak zpravidla velice obohaceni.

Zážitek osobního setkání s přítomným Kristem je skutečností,  která je pojmově nepopsatelná. Účastníci to často dokážou ocenit až s určitým odstupem  po prožitém víkendu, kdy cítí, že se s nimi stalo cosi hlubokého a krásného,  co je vnitřně proměnilo, nedovedou to však zpravidla blíže vysvětlit.

Specifikem programu je důraz na uvědomování si přítomného okamžiku.  Účastníci proto po celé tři dny netuší, do čeho půjdou dál. Skladbu programu  se předem nedozvědí úmyslně, abychom jim umožnili nic neočekávat, nepočítat s tím, co přijde,  neznat předem řešení.  Překvapení a prožívání jen toho, co právě je - na tom stojí TEC.

Scénky, hry a tvořivá činnost nesou účastníka událostmi pašijového příběhu tak,  aby se ho mohl sám zúčastnit a osobně prožít skutečné setkání s živým Kristem tak,  jak je přináší evangelium. Cílem není vyhrát, ale každý svým origináním způsobem  přispět ke společnému ztvárnění akce.

Dávání a dostávání je malý zázrak, který osloví každého  několikrát během programu a naučí ho blíže se setkávat s ostatními.  Okouzlení i z nepatrné věci, dané či přijaté z opravdové lásky,  pak účastníkům dlouho zůstává v srdci a přenáší se dál do jejich všedního života.

Tým, který program připravuje, nejsou školení profesionálové, což je další  zvláštností TECu. Kromě duchovního vedoucího, kterým   bývá zpravidla kněz, a jádra týmu, tvořeného zkušenějšími laickými členy, jsou další funkce průběžně doplňovány z řad účastníků,  kteří již programem prošli.  Pro každý víkend tak vzniká nový tým. Ten je poměrně rozsáhlý, počet  jeho členů se standardně pohybuje mezi 20 - 30, a je schopen  připravit program pro 20-25 účastníků.  Další zvláštností TECu je, že pro část týmu ještě paralelně běží samostatný  duchovní program.

     Rodina programů TEC

Jak původní TEC, tak i odvozené programy se nevyčleňují jako nová spiritualita, ale pevně zůstávají v katolickém rámci, kde jsou plně uznávány a oceňovány.
Společenství lidí, kteří připravují víkendy, je poměrně volné a značně proměnlivé.  Kromě několika lidí v jádru týmu se nikdo nezavazuje pro službu  na delší dobu a každý se podle okolností rozhoduje, zda chce na konkrétním víkendu být členem  týmu či nikoli. Rovněž účastníci jsou  vybízeni,  aby se více zapojili zejména ve svých  farnostech a společenstvích - není tedy cílem TECu vytrhnout je z jejich vazeb a  zapojit je do nových struktur. Účast v týmu je tedy spíše jednorázovou  akcí, která se sice může opakovat, avšak nikomu nebrání v dalších aktivitách.  Naopak ti, kdo týmem projdou, získají zkušenosti s vedením programu a jsou pak mnohem schopnější vést druhé, zejména ve svých společenstvích.

V České republice v současnosti běžel či běží:

  • TEC
    Třídenní, většinou víkendový program,  začíná v   pátek v 17h a končí v neděli v 17h. Spodní věková hranice je 16   let včetně. Přestože horní věkové omezení neexistuje, většina účastníků je do 22 let.   Přítomnost starších účastníků však může být vítaným obohacením. TEC je   možno uspořádat i v rychlejší verzi, která vyžaduje pouze dva plné dny (sobota   ráno až neděle večer).   
  • TEC+
    je rovněž třídenní program v podstatě    totožný s programem TEC. Liší se pouze věkovým složením účastníků i   týmu a některými detaily. Zatímco klasický TEC má spodní   hranici 16 let a nevadí, když se do většiny mladých přimíchá několik starších,   TEC+ je určen samostatné věkové kategorii nad 22 let.   
  • Quest
    Dvoudenní program, probíhá od časného sobotního   odpoledne (13h) do nedělního podvečera (17h). Quest je oproti klasickému TECu jednodušší a   flexibilnější. Zpravidla je pro účastníky ve věku 13 - 15 let.   včetně, lze jej však uzpůsobit i pro starší skupiny. Členy týmu jsou opět bývalí účastníci; vedoucí programu však musí být dospělí a tedy zvnějšku.